Tento článek napsala maminka s nyní 17letou dcerou. Je to odpověď pro její spolužáky, kteří se ptají: „Vy se doma s mamkou učíte němčinu? A jak?“ Tak teď se to dozví všichni. Učíme se němčinu a angličtinu a učíme navzájem jedna druhou. Já dceru němčinu, ona mě angličtinu.
Raději hned zkraje: Ne, nebude řeč o bilingvní domácnosti. Ani o rodině, která žije v zahraničí. Prostě o nikom, kdo má lepší a speciálnější podmínky k učení se cizího jazyka než klasická česká rodina.
Ale nebudu lhát, pro každého to není. Je totiž potřeba si na to najít čas (kterého ale máme všichni stejně), chuť ve volném čase namáhat mozek (často to až fyzicky bolí), a hlavně ten bystrý potomek, který sám chce a který chce mnohdy víc než vy (to je asi nejdůležitější).
A teď rychle výhody: Ukážete svému dítěti, že učit se je potřeba v každém věku, není to divné ani trapné. Obě generace konečně mimo školu zažijí, že chyby jsou naprosto normální, dělám je já, děláš je ty. Dítě se dostane do situace, ve které se nenachází často – umí něco víc než rodič, v části aktivit je ono ten „šéf“. Máte společnou aktivitu, která se může časově prolnout i do dalšího rodinného života a situací, v krizových momentech třeba v pubertě to může být i zajímavé usmiřovací téma.
Výsledek této domácí zábavy vám může převrátit život naruby a úplně změnit vaše dosavadní fungování s cizími jazyky! Protože se stokrát uslyšíte mluvit, pozvolna si na to zvyknete. Stokrát se dostanete do situace, že nevíte, co a jak alespoň minimálně inteligentně vyjádřit. Ale když pak přijde dovolená nebo jiná příležitost, kdy máte promluvit, najednou nerozlišujete, ke komu to vlastně mluvíte. Už to není vaše dcera doma v obýváku, ale číšník v kavárně ve Vídni nebo paní u zastávky v Berlíně. Šlo to doma a půjde to i venku.
Ani jsme se nemusely domlouvat, bylo nám to od začátku jasné. Aby to fungovalo, je potřeba nastavit se do pozitivního módu – upozornění na chybu není kritika, tedy ani ponížení, ani důvod se urazit. Naprostá priorita je dokázat se vyjádřit.
Podle našich zkušeností je přínosné v klidu čekat, než z té druhé něco vypadne. A pak ji náležitě pochválit. Není problém si kdykoli říct o pomoc, ale zkoušíme si poradit samy, i když to někdy znamená zarazit se v půlce věty a začít znovu a jinak.
Pokud nemáte „ideálního“ potomka nebo rodiče, tak přesně tak učíme i my v Kika’s German. V rodinné a přátelské atmosféře.
Největší AHA momenty našeho učení
Gábina: díky své dceři Nelince jsem zjistila a velice jí děkuji za to, že přestože jsem se v angličtině hodně let podceňovala, díky našim rozhovorům jsem získala sebedůvěru a vím, že se umím domluvit více či méně jednoduchým způsobem v každé situaci, vést rozhovory na běžná témata a aktivně se doptávat. Doma v bezpečném prostředí jsem si to vyzkoušela a získala jsem odvahu zkusit to i venku. A nepřestávám žasnout, že nikdo nad mojí angličtinou hrůzou do mdlob nepadl!
S dcerou jsem se také naučila přehodit si v mozku uvažování ze školních let, že na položenou otázku v cizím jazyce se musí přesně odpovědět. A když nevím, mlčím a přemýšlím, co říct (člověk si to trochu plete třeba se zkoušením ze zeměpisu). Dám příklad, otázka: „Jaký je tvůj nejoblíbenější film?“ V hlavě mi běží: „Hm, na filmy nekoukám. V kině jsem nebyla 5 let a ten poslední film byla blbost. Jak se jmenoval ten herec? No tak to je trapné, taková jednoduchá otázka jak ze školy, a já prostě nevím odpověď!“ A je ticho. Spolu jsme se naučily tohle obcházet. Takže teď bych řekla něco jako: „Tak to není otázka pro mě. Já se na filmy nedívám. Večer si totiž ráda čtu nebo skládám puzzle.“ My se totiž učíme mít odpověď úplně na všechno.
Nelča: díky mamce a našim domácím lekcím jsem objevila lásku k jazykům. Hodiny ve škole dřív rozhodně nepatřily k mým oblíbeným a mluvení v cizím jazyce se mi zdálo až nereálné a budilo ve mně hrůzu. Mamka mě však vždycky podporovala a díky ní si už dokážu, ať už v němčině, nebo i v angličtině, věřit. Děkuju jí za to, že si na mě najde čas, i když dobře vím, že ho má málo. Děkuju jí za naše dlouhé konverzace o všem a o ničem, které mě nikdy nepřestanou bavit.
Všichni, co se učí němčinu, vědí, že aby byl člověk schopný složit jednoduchou větu, je potřeba znát velké množství pravidel. Moje konverzační umění proto dříve spočívalo v jednoslovných odpovědích, a ještě k tomu s nejistotou v očích, zda se vůbec vyslovený výraz do kontextu hodí. Díky mamce to ale u jednoho slova nezůstalo a postupně jsem začala objevovat, jak můžu svou myšlenku líp vyjádřit. Ukázala mi, že udělat chybu je normální a že jen tak se můžeme zdokonalovat. Jsem jí vděčná za to, že mě s němčinou seznámila a pomáhá mi se v ní zlepšovat.
Co nejradši děláme?
Angličtina pro maminku:
- překládání písniček a nekonečné debaty – když Nelča narazí na písničku, ze které bychom se mohly naučit něco zajímavého, sedneme si k TV a pustíme si ji na YouTube i s textem. Jednou si ji přehrajeme celou a pak jedeme po verších. Já zkouším překládat, Nelča mi občas pomůže a do toho se já ptám, proč je tohle a tamto, a strávíme u toho nakonec hodinu.
Nelča k tomu říká: Při vybírání písničky se vždycky zamýšlím nad tím, zda by mamku bavila, a soustředím se na její text. V nejlepším případě by měla obsahovat více frázových sloves, abychom si mohly procvičit jejich význam. Text by se neměl moc opakovat, abychom neztrácely čas s posloucháním těch samých vět pořád dokola. I přesto, že se mamka pořád zlepšuje a většinou kompletně chápe celý význam textu, někdy se zasekneme a mluvíme o jednom slově opravdu dlouho. Důležité je taky zmínit, že mamce vždy vše vysvětluji v angličtině.
- knížka Let your English September od Broni Sobotky – tady jsem spíš v pasivní roli, zkouším Nelču z toho, jak by řekla věty z Broňovy knihy, což jsou často opakované chyby, které čeští rodilí mluvčí dělají. Někdy projde s dobrou English, někdy se holt vyskytne Czenglish. Ale tím, že si o tom povídáme, tak si to většinou obě dobře pamatujeme.
Nelča k tomu říká: Je pro mě zajímavé hádat, v čem se dělají nejčastější chyby. Někdy mi pomáhá si představit, jak bych daný gramatický jev řekla před lety, a kupodivu se skoro vždycky trefím!
- konverzační kartičky – jdou použít, i když máme jenom chvilku. Skvělá možnost naučit se přemýšlet o nejrůznějších tématech, která by člověka ani nenapadla. Tady jsem právě přišla na to, že kromě konkrétních odpovědí můžu použít třeba věty typu: o tom jsem ještě nepřemýšlela; počkej, musím si to promyslet; tohle nevím, ale myslím si… Ale měla bych se přiznat taky k tomu, že u téhle aktivity mě nejvíc bolí mozek a často se mi do ní nechce.
Nelča k tomu říká: Tyhle kartičky jsem poznala ve škole jako součást rozehřívačky hodiny angličtiny. A tak jsem je mamce objednala k svátku. Témata jsou ze života, ale tak různá, že to byl na začátku trochu šok. Už jsou ale pravidelnou součástí našeho týdne.
Němčina pro Nelču:
- běžná konverzace v situacích doma – na to je specialistka Nelča a tím to všechno začalo. To se jí takhle česky zeptáte: „Vyřídila sis to v knihovně?“ A ona vám odpoví: „Ich habe es vergessen.“ Často si chce zopakovat, co se zrovna učí ve škole. Manžel a syn jsou z nás někdy trochu na větvi…
Nelča k tomu říká: Přestože expertka na němčinu je tady mamka, tak ve většině případů němčinu do konverzace vnesu já. Můžu si vyzkoušet fráze, které jsem se v ten den naučila, a zjistit tak, zda jsem správně pochopila jejich význam.
- překládání písniček – zaměřujeme se na ty „legrační“, něčím zajímavé, jako třeba „Is mir egal“ (pozor, to je opravdu úlet), jazykolam Barbaras Rhabarberbar, nebo jsme se připravovaly na koncert německé písničkářky Liny Maly, která má zajímavé texty a příjemnou výslovnost. Taky nás zaujala kapela Annenmaykanterait.
Nelča k tomu říká: Německé písničky překládáme jen občas, vzniklo to jako mamky „odplata“ za překládání písniček v angličtině. Nemám tak vysokou úroveň, abych znala všechna slova, ale stává se, že na nové důležité slovo přijdu z kontextu sama a s mamkou si ho pak ukazujeme i v jiných větách. Když si pak vzpomeneme (a tohle opravdu doporučuji), tak si ta nová slovíčka na konci dne zopakujeme. Často si je pak právě díky tomu zapamatuji.
PS: Můžete si stáhnout playlist Kika’s German.
- legrácky na Instagramu – vzájemně si posíláme nejrůznější vtipná videa, která většinou natáčejí anglicky mluvící a kritizují v nich němčinu, její obtížnost, členy a podobně. Nelča se v takových videích vidí, protože upozorňují přesně na to, s čím se sama potýká.
Nelča k tomu říká: Němčina je pro mě i moje spolužáky těžká. A tak když objevíme na Instagramu nějaké video, kde si stěžuje i někdo jiný, máme radost, že nemáme tyhle pocity sami.
Podívejte se třeba na @liamcarps1 nebo @austriankiwii.
- diskuse nad tím a oním – jak se řekne tohle a tamto. Očekávání jednoslovné odpovědi, ale nakonec se dostaneme k tomu, že: “To nejde říct takhle jednoduše. Tohle přeložíš takhle, ale v téhle větě už by to znamenalo něco jiného. Když to řekneš s určitým členem, tak to bude takhle, ale s neurčitým takhle…” Kdyby ji to nebavilo, tak ji neděsím, ale my se ve všem rády vrtáme.
Nelča k tomu říká: Ve škole často vysvětluji němčinu ostatním. Pak se mě ale na něco podrobněji zeptají, a já někdy neznám odpověď. Doma se pak na to ptám. První odpověď se zdá krátká, ale pak začnou ta „ale“, a z celkem jednoduché věty se vám stane obrovské množství pravidel s ještě větším množstvím výjimek. Jenže mě vždycky zajímá, jak by se to řeklo jinak, a ptám se na všechny souvislosti, které by se k tomu mohly pojit. Otázka „proč?“ patří u nás mezi ty nejčastější.
Do našich aktivit by se samozřejmě daly přidat mnohé další, sofistikovanější a modernější, ale naším cílem už od začátku nebylo vymýšlet a hrát různé hry, činnosti příliš obměňovat, pátrat na internetu atd. Naše učení vzniklo úplně spontánně a chceme ho takové dále mít. Aktuálně se ale chystáme na vtipy v angličtině i němčině.
Spolu jsme na konec jeden jednoduchý německý vybraly:
Der Deutschlehrer trägt vor: „Ich gehe, du gehst, er geht, wir gehen, ihr geht, sie gehen. Fritzchen, kannst du mir sagen, was das bedeutet?“ „Tja, ich würde sagen, alle sind weg!“
Článek napsala Gabriela Němcová společně s dcerou Nelou.
Gábina se němčině věnuje roky, pracovala jako lektorka i učitelka a momentálně se věnuje především práci s textem. S Kika’s German spolupracuje už delší dobu, a to jako korektorka i asistentka, a proto má i k němčině stále velmi blízko.
Pokud potřebujete korekturu jakéhokoliv textu, neváhejte se na ni obrátit.
