Malé děti se jazyk neučí, ale osvojují si ho přirozenou cestou. Ať už je mateřský nebo cizí. A přirozenosti využívám i já, když moje dcerky seznamuji s němčinou. Jsem Jana, lektorka němčiny na rodičovské dovolené, s dcerkami (3 a 1 rok).
Snažím se začlenit kousek němčiny do každého dne nenásilně a tak, abychom si na němčinu nemuseli dělat čas, ale aby byla přirozenou součástí každého dne. A o podobný přístup se snažíme i s dospělými studenty v Kika’s German. Níže uvádím několik příkladů, jak to doma s dětmi děláme. Věřím, že pro vás budou inspirací. Na konci článku pak shrnu celkově, nakolik jsem po třech letech úspěšná.
Maňásek / mluvíme německy
Přejít najednou z češtiny do němčiny mi přišlo na začátku zvláštní. Děti potřebují řád, nějakou logiku, aby jim to dávalo smysl. Cizí jazyk jim můžete oddělit místem (vytvoříte německý koutek s knihami, kde si budete hrát v němčině) nebo časem (němčinu si užijete třeba jen dopoledne), anebo využijete služeb mluvícího kamaráda. Ten živý není vždy po ruce, a tak je k dispozici interaktivní maňásek.
My používáme maňáska od Fiesta Crafts, který je běžně dostupný v internetových obchodech. Má pohyblivá ústa a nasazuje se na ruku. My jsme mu dali jméno Hannes. Hannes mluví jen německy a chodil k nám na pravidelné návštěvy – vždycky jen na chvilku, třeba na 20 minut. Máme to nastavené tak, že maňásek sice rozumí česky, ale mluví jen německy. Převádí pro Hedviku to, co řekla v češtině, do němčiny. Mohou si spolu hrát, skládat puzzle, tvořit, číst…
Maňásek musí vaším upraveným hlasem dítě zaujmout, takže musíte trochu hrát a přehánět. Fantazii se meze nekladou. Důležité je nenutit. Pokud s tím začnete teprve až třeba ve třech letech, nebude to úplně jednoduché. Dítě může cizí jazyk a maňáska sabotovat. Nevzdávejte to hned, ale postupujte po malých krůčcích, vždycky jen chvilku, a tu pomalu každý den prodlužujte. Proto má smysl začít hned od kolébky. Dítě vnímá, nasává i ve věku, kdy ještě neposkytuje feedback, že rozumí, tj. když ještě nemluví.
Maňásek se vždycky objevil, a začala jsem mluvit německy.
Nemusíte se bát, že by se dítě mělo nejdřív naučit pořádně česky a cizí jazyk až ve škole. Hledejte dobré zdroje a nenechte se odradit. Vzpomeňte si na děti, které vyrůstají v bilingvních rodinách.
Říkanky
S říkankami jsme začínali opravdu od miminka. Přebalujete a říkáte třeba:
Die Maus hat rote Strümpfe an…
Mimochodem, Maikes Rappelkiste je výborným zdrojem nejen říkanek, ale i písniček a nápadů na tvoření s dětmi.
Nezaujala vás Maike? Pak mrkněte třeba na herrH. Svého oblíbence určitě najdete. Z videí rovnou můžete naposlouchat intonaci, melodii i výslovnost.
Sedíte ve vlaku, dítě máte na klíně a jedete:
Hoppe, hoppe Reiter…
Nebo při čištění zubů:
Ritsche, ratsche, hin und her, Zähneputzen ist nicht schwer…Více na YouTube.
Výhodou je, že si u toho také vy procvičíte německou výslovnost a dítě si osvojuje první základy jazyka a utváří si k němu vztah. Děti mají rády, když se něco opakuje a vědí, co očekávat, proto jsou říkanky oblíbené. Samozřejmě jsem je neuměla hned zpaměti, ale vytiskla jsem si je a ve vhodnou chvíli jsme je předříkávali tak, aby je to bavilo.
Nemusíte si hledat speciální chvíle na němčinu, prostě ji zakomponujete do běžného dne. Pamatuji si, že jsem třeba vařila a do toho recitovala malé Hedvice Himpelchen und Pimpelchen, ona stála v učicí věži a ukazovala. Podobně jako u dalších tipů platí, že ne všechny děti to zaujme. Období říkanek u nás stále trvá, a to už malé byly tři roky – musíte se jen trefit do správné chvíle a nálady.
S říkankami naleznete spoustu knih, tahle měla úspěch u nás:
Verse für Kleine: Heile, heile, Gänschen (edice Hör mal od Carlsen)
Její velkou výhodou je, že říkanky lze přehrát stisknutím tlačítka.
Písničky
Máme oblíbené a méně oblíbené. Musím přiznat, že Hedvika preferuje přirozeně češtinu, takže německé písničky občas odmítá. Ale nevadí, nenutím ji; prostě navrhnu jinou, o které vím, že ji neodmítne. Nebo si na pomoc vezmu YouTube Music a k hudbě pouštěné z mobilu zpíváme. Je důležité nenutit a nelámat to přes koleno. Nechce teď? Zkusíme jindy nebo jinou písničku. Doporučuji si pořídit i dětské hudební nástroje – stačí xylofon, bubínek nebo i malá kytara.
Naše oblíbené jsou:
Drei Chinesen mit dem Kontrabass
Backe, backe Kuchen
Die Räder vom Bus
Grün, grün, grün sind alle meine Kleider
Wer will fleißige Handwerker sehen
Inspiraci hledám v knize Der große Ravensburger Liederschatz, potom několikrát pouštíme na Youtube Music, abychom si osvojili melodii. Někdy (podobně jako u říkanek) se odmlčím a čekám, až mě doplní dcera. To většinou funguje. Takže i když nezpívá se mnou, aspoň se střídáme.
Televize
Děti se nejlépe učí interakcí. Snažím se proto i k pouštění videí zapříst hovor:
„Welches Video hättest du gern?“
„Fahrrad fahren.“
„Etwas anderes?“
„Ja.“
„Schalten wir das aus?“
„Nein.“
Televize sama o sobě moc interakce nenabízí, je to spíš takový doplněk. U televize si musí každý rodič nastavit hranice, co je pro vás přijatelné, abyste s tím byli v pohodě. Já mám nastavený časový limit (max. hodina denně), ale kolikrát na něj ani nedojde. Když jsou horší časy (nový sourozenec, nemoc, série vstávání ve 4:30), využívám ho na maximum. I já jsem totiž jenom člověk a chci si někdy dojít v klidu aspoň na záchod.
Od malička televizi pouštím pouze v němčině. Využívám Youtube Kids, které je bez reklam a personalizované. V němčině se dětí ptám, které video si pustíme. Většinu pohádek a pořadů pro děti, které jsou v češtině naleznete i v německé verzi.
Třeba Peppa Wutz, Bing, Blippi, Cocomelon, Little Angel.
Pouštět můžete i písničky, skvělá je Simone Sommerland. Taková německá Dáda, která má s sebou děti ze školky.
Jako lektorka vím, že by bylo dobré dělat pauzy, bavit se s dcerou o tom, co se ve videu zrovna děje, ale na to bohužel nemám kapacitu.
Knihy
Děti mají rády rituály. Už od miminka jsem před spaním brala do ruky knížku, četla, ukazovala obrázky a komentovala je. Opět vše německy. I před začátkem aktivity jsem říkala:
„Möchtest du ein Buch lesen?“ „Setzen wir uns hin, komm zu mir…“
A světe div se, ono to funguje. Dětské knihy v němčině snadno nakoupíte na Megaknihy.cz nebo na Facebooku najdete spoustu prodejních skupin (např. Kinderbücher tauschen, kaufen und verkaufen), kde si určitě vyberete. Poštovné z Německa není zrovna levné, proto se vyplatí koupit najednou více kusů. Využít můžete i přeposílací adresu.
Naše oblíbené:
Wieso Weshalb Warum (česky: Už vím proč)
Alle müssen mal aufs Klo (česky: Co je to hovínko?)
Tradičně německé jsou postavičky Leo Lausemaus nebo Bobo Siebenschläfer.
Pokud znáte českou Albi tužku a máte ji rádi, určitě se mrkněte na německý produkt Ravensburger tiptoi Stift. Princip fungování je podobný jako u zmiňované české Albi tužky. Namluvený obsah knih je velmi promyšlený, hravý a zábavný. S tužkou jsou kompatibilní nejen knihy, ale i hry, puzzle nebo třeba globus od Ravensburger.
__________________________
Každý den tak na dcery mluvím v němčině, například 2 hodiny v kuse. Důležité je nepřeskakovat z němčiny do češtiny, ale zůstat ve zvoleném cizím jazyce. Přiznávám, nedaří se mi to úplně vždycky. Třeba když něco vyvedou a zkoušejí moje nervy, přeskočím do češtiny…
Nebojte se, i když vaše němčina není dokonalá, nemusíte se těchto aktivit vzdát. Klade se ale důraz na to, abyste dítě vystavili i jiným zdrojům jazyka. Nejlepší jsou samozřejmě děti v jejich věku, které mluví tím zvoleným cizím jazykem. Ale vím, že není vůbec jednoduché je najít.
A úspěchy?
I já jsem před třemi lety hledala odpověď na otázku, jestli to bude fungovat.
Protože jsem zvolila situační bilingvismus, Hedvika ví, že mluvím a rozumím i česky. Takže volí pohodlnější cestu a odpovídá mi v češtině. Někdy používá německá slovíčka, kombinuje je s češtinou. Část věty řekne česky, část německy, což je u dětí běžné. Z němčiny používá hlavně podstatná jména. Ale ví moc dobře, co je čeština a co němčina. Rozumí běžným pokynům, v podobném rozsahu jako v češtině, i když němčinu aktivně téměř nepoužívá.
Hedvika ve třech letech umí několik německých říkanek, písniček a zodpoví základní otázky (Wie heißt du? Wie alt bist du?).
Jsem ráda, že jsem se rozhodla pro tuto nenásilnou cestu, jejímž cílem je, aby moje dcery měly pozitivní vztah k němčině a věděly, že existuje i jiný jazyk než jen čeština. A musím přiznat, že to obohacuje a rozvíjí i mě. Takže odpověď zní: ano, funguje to a stojí to za to.
Článek napsala Jana Roznerová.
Jana žije v Českých Budějovicích, má dvě dcery a momentálně se pomalu vrací zpět do Kika’s German týmu.
Zaujal tě článek? Chceš se s Janou v příštím roce učit, i třeba tak, abys mohl/a učit doma své děti? Napiš nám!
https://kikasgerman.cz/individualni-lekce/
